Lieperts
Dokonalost v rytmu Štýrska.
Portrét o podniku, který se neptá, co je zrovna trendy – ale co zrovna roste.
V jižním Rakousku, tam, kde vinice šeptají se sluncem a podzim chutná zlatě, leží Lieperts. Podnik, který se moderně nebrání, ale nově ji promýšlí: v souladu s okolím, s ročním obdobím, s lidmi, kteří zde pracují – a jedí.
Manuel Liepert: Hostitel, kutil, Štýřan s postojem.
Není to žádný křikloun. Ale člověk s jasným hlasem. Manuel Liepert se nikdy neupsal fine diningu, ale myšlence kuchyně, která je rafinovaná a zároveň přístupná. Jeho jídla nejsou od toho, aby se blýskala na jídelním lístku, ale aby zůstala na patře.
Liepert se zříká umělých přísad, okázalosti a patosu. Místo toho sází na preciznost, čerstvost, texturu. A na suroviny, které mluví s regionem – ne proti němu.
„Používám greens, abych svým jídlům dodal křupavou svěžest a zaokrouhlil finální chuť. Je super, že greens pocházejí z Rakouska a nepotřebují dalekou dopravu, která kvalitu jen omezuje.“
Siven I Červená řepa I Krvavý šťovík
by Manuel Liepert
Pódium začíná na zemi.
V Lieperts jde o víc než jen o vaření. Jde o oběh. O uctivé zemědělství, krátké vzdálenosti a poctivé procesy. Greens od Herbeus jsou součástí tohoto pojetí. Nepocházejí z Holandska, ne z letadla, ale z vertikálních farem v dolnorakouském Marchfeldu – bez kompromisů v čerstvosti nebo udržitelnosti.
Hodí se do konceptu. Protože nejsou žádný doplněk. Ale jasné prohlášení.
Kulinářství jako pozvání, ne jako inscenace.
Návštěva v Lieperts je jako večer u přátel, kteří prostě umí vařit mnohem lépe než vy sami. Je tu tatarák z hovězího masa s uzeným olejem a fermentovaným celerem. Nebo candát s krémovými bylinkami, pošírovaným žloutkem a šťovíkem. Na závěr je tu candy bar. A úsměv, který zůstane.
Proč o tomto místě píše Herbeus.
Protože pódium dokonalosti chce ukázat právě taková místa. Ne ta hlučná, ne ta vyzdobená, ale ta skutečná. Protože dokonalost neznamená hned, že je vhodná pro Instagram. Ale nekompromisní. V nárocích, v produktu, v zacházení jeden s druhým.
A protože Manuel Liepert tím žije – zcela samozřejmě.
